Lord Ragnos

Nebudu prozrazovat podrobnosti ohledně okolností, které Kyla přesvědčí změnit názor a risknout další využití Síly. Během dlouhého období bez tréninku však jeho schopnosti zcela vyprchaly a tak si na pořádné desetimetrové skoky, metání blesků a jiné frajeřinky budete muset nějakou chvíli počkat.

Začátek hry vás zastihne na jedné z misí směřující do hloubi jedné ze starých základen Impéria, jejímž cílem je odhalit jakési prazvláštní spiknutí proti Nové Republice. Imperiální vojáci si ve službě krátí chvíli hovorem a hledí si svých úkolů, takže je dost často překvapíte nepřipravené. To znamená, že dokud nezpůsobíte rozruch v jejich okolí, máte možnost sejmout je ze zálohy dříve, než si vás stačí všimnout. Důstojníci u sebe často mívají klíče, s jejichž pomocí se můžete dostat dál. Pokud jste šikovní, naučíte se navíc časem efektivně používat Sílu tak, abyste sami sobě způsobili co nejméně problémů, například oblbnutím stráží (známý syndrom „tohle není moje starost“).

Když už ale vystřílíte široko daleko všechny nepřátele, může se stát, že nebudete vědět, jak dál. Až se zdá, jakoby hra byla vytvořena pro jakýsi podivný mix mačkače spouští a zarytého adventuristy, který je u vytržení z toho, že může dokolečka probíhat celou úrovní, aniž by měl páru, co kde je třeba učinit pro další postup. V průběhu hraní jsem měl pocit typu „byl jsem už DOCELA URČITĚ všude a prostě to nejde“ tolikrát, že jsem si proti němu vytvořil imunitu. Je ale samozřejmě možné, že za vším vězí má vrozená blbost, neboť řešení takových situací leží leckdy přímo na dosah ruky. Naštěstí je možno se ukládat na kterémkoli místě a tak míra frustrace nepřesahuje snesitelnou mez, pokud ovšem uložit hru v zápalu pařby nezapomenete. Vymoženost na konzolích málo vídaná je vykoupena sedmadvaceti ukrojenými jednotkami na paměťové kartě (24 si vezme každá nově uložená pozice a 3 jsou pro konfiguraci).

Některé mise vám v rámci snahy o větší různorodost na krátkou dobu umožní vykonávat nějaké ty méně standardní činnosti. Když se Kyle, aby se mohl vydat na pronásledování temného Jediho Desanna a jeho společnice Tavion, rozhodne vzít si zpátky svůj světelný meč, který kdysi předal Lukovi Skywalkerovi, vydá se na Yavin 4, kde leží Akademie Jediů. V ní prodělá rychlý výcvik, aby snadněji obnovil své ztracené schopnosti. Jindy musíte na chvíli zmizet z čumilských očí strážců, aby některý z nich nespustil alarm, takže je lepší držet se ve stínu a být zticha. Senzační je také cesta kaňonem v kabině chodítka AT-ST, když na nebi zuří bitva stíhačů TIE a X-Wing a co chvíli se některý z nich opodál zřítí.

Takřka samostatnou podkapitolu tvoří souboje na světelné meče, dalo by se dokonce říci, že jsou pravděpodobně hlavním lákadlem. Jednotlivé styly jsou nejenom odlišné a hodí se k různým příležitostem, ale v některých případech je dokonce vhodné je kombinovat. Postupně se naučíte, jak načasovat a vést útok, abyste neodkryli svou obranu víc, než je nezbytně nutné. Stejně je ale podíl náhody na výsledku těchto prominentních duelů větší, než by bylo milé, a kromě toho mají počítačoví protivníci nezanedbatelnou výhodu v tom, že mohou kombinovat nejrůznější speciální útoky v rychlém sledu za sebou, což vy sami docela jistě nezvládnete. Závěrečný souboj s Desannem je tak vpravdě nevypočitatelnou kombinací snahy uniknout protivníkovým bleskům a vrhaným kusům skály, rychlého uhýbání před smrtícími stisky a zoufalého uzdravování se. Kromě toho samozřejmě musíte Desanna zabít.

Vzhledem k tomu, že se jedná o konverzi ne už úplně nové hry z PC běžící na letitém enginu Q3A, nelze čekat bůhvíjaké grafické orgie, to ale neznamená, že byste si měli chystat igelitové pytlíky. Grafika má své světlé momenty a dokonce i momenty vyloženě šokové, jako když vytasíte světelný meč v dešti a náhodou si všimnete, že kapky dopadající na „čepel“ se nenápadně vypařují. Podobných efektních detailů není zase tak málo, takže se dají odpustit textury s nízkým rozlišením, vskutku hnusné modely postav a podobné „drobnosti“. Animované sekvence jsou dvojího typu - jednak ty, ve kterých vystupují nějaké postavy a které tak nějak celkově vypadají veskrze odpudivě, a za druhé překrásně vyrenderované filmečky, které mají snad jen tu chybu, že jsou trestuhodně krátké. V každém případě ale vyprávějí velice povedený a poutavý příběh, v němž nechybí dějové zvraty a špetka humoru.

Jedi Outcast se celkem vzato povedl. Je sice pravda, že jeho výdrž je z velké části daná zmiňovanými zákysovými místy, ale jinak je to kvalitní zábava s relativně vyváženou obtížností, okořeněná odemykáním různých specialitek a možností hry proti botům v několika módech, hratelných i ve dvou hráčích. Speciální záležitosti zahrnují galerii náčrtků, možnost hrát kteroukoli úroveň až po tu, do níž jste se zatím dostali, prohlížení jednotlivých filmečků, novou obtížnost Jedi Master po dohrání na Jedi Knight (použitelné, pokud patříte k Star Wars fanatikům, co hrají všechny hry ze svého oblíbeného světa stále dokola) a jednu speciální úroveň, docela krátkou a jednoduchou, avšak disponující vypečeným soubojem v hangáru s krásnou zrcadlovou podlahou. Ovládání trpí klasickým neduhem gamepadu, citlivost zaměřovače je prostě s myší nesrovnatelná, ale jinak je dobře navržené a po individuálním nastavení citlivosti si pravděpodobně příliš stěžovat nebudete. A podobně je na tom celá hra - kdo se dokáže povznést nad drobné nedostatky, dobře se pobaví. Tak dobrou zábavu.